Přístup inspirovaný Carlem Rogersem
Ne u diagnózy. Ne u omezení. U člověka.
Osobní asistence může být mnohem víc než pomoc s každodenními činnostmi. Může být způsobem, jak člověku zachovat důstojnost, samostatnost a možnost rozhodovat o vlastním životě.
Přístup inspirovaný Carlem Rogersem staví do středu člověka, jeho potřeby, přání, pocity a životní zkušenost.
Nejde o to rozhodovat za člověka. Jde o to být mu oporou, aby mohl dál rozhodovat sám za sebe.
„Člověk není pasivním příjemcem péče. Je partnerem."
Carl Rogers
Pomoc, která začíná nasloucháním
Osobní asistence nemusí začínat otázkou: „Co za vás máme udělat?“
Může začínat mnohem důležitější otázkou:
„Co je pro vás důležité?“
Každý člověk je jiný.
Má svůj životní příběh, své zvyky, své vztahy, své obavy i své představy o tom, jak chce žít.
Proto by se člověk neměl přizpůsobovat službě.
Služba by se měla přizpůsobovat člověku.
Co je osobní asistence
Osobní asistence je podpora člověka, který kvůli věku, zdravotnímu postižení nebo omezené soběstačnosti potřebuje pomoc při každodenním životě.
Nejde však pouze o vykonávání jednotlivých úkonů.
Smyslem osobní asistence je podporovat člověka tak, aby mohl co nejvíce zachovat svůj běžný způsob života, své vztahy, své zájmy a možnost rozhodovat sám o sobě.
Pomoc může probíhat doma, venku i při běžných aktivitách.
Tam, kde člověk svůj život skutečně žije.
Oblasti pomoci
Pomoc při hygieně, oblékání, použití toalety a dalších každodenních činnostech.
Podpora při chůzi, vstávání, pohybu v domácnosti nebo přesunech mezi lůžkem a invalidním vozíkem.
Pomoc při přípravě jídla a pití.
Pomoc s běžným chodem domácnosti, nákupy a pochůzkami.
Doprovod k lékaři, na úřad, za rodinou, na kulturní akce, na procházku nebo kamkoliv, kam člověk potřebuje.
Podpora zájmů, pohybu, komunikace, společenského života a zachování schopností.
Pomoc člověku zůstávat v kontaktu s rodinou, přáteli a prostředím, které je pro něj důležité.
Carl Rogers a osobní asistence
Carl Rogers patřil mezi významné představitele humanistické psychologie.
Jeho přístup vychází z hlubokého respektu k člověku a přesvědčení, že každý člověk má svou vlastní hodnotu, schopnost rozhodovat a potřebu být přijímán takový, jaký je.
V osobní asistenci lze tyto principy přenést do každodenního vztahu mezi člověkem a jeho asistentem.
Nejde o mechanické používání psychoterapeutické metody.
Jde o způsob přemýšlení o pomoci.
Člověk není pasivním příjemcem péče. Je partnerem.
Tři pilíře přístupu
Empatie
Empatie znamená snahu vidět situaci očima druhého člověka.
Nejen slyšet jeho slova, ale snažit se pochopit jeho pocity, obavy, potřeby a přání.
Někdy člověk nepotřebuje další radu.
Potřebuje především vědět, že mu někdo skutečně naslouchá.
Přijetí a respekt
Potřeba pomoci neznamená ztrátu práva rozhodovat.
Člověk má právo na své názory, zvyky, preference a vlastní tempo.
Má právo říci ano.
A stejně tak má právo říci ne.
Respekt znamená přijímat člověka bez ponižování, hodnocení a zbytečného přebírání kontroly nad jeho životem.
Opravdovost
Dobrý vztah mezi člověkem a osobním asistentem nevzniká pouze z odbornosti.
Vzniká také z otevřenosti, důvěry a lidskosti.
Asistent nemusí působit dokonale.
Měl by však působit opravdově.
Protože člověk velmi rychle pozná rozdíl mezi naučenou profesionalitou a skutečným lidským zájmem.
Nepomáhat více, než je potřeba
Pomoc neznamená převzít život člověka.
Pokud něco zvládne sám, měl by dostat prostor to udělat. Pokud potřebuje jen malou podporu, není důvod dělat celou činnost za něj. A pokud některou činnost zvládnout nemůže, je možné pomoci způsobem, který zachovává jeho důstojnost.
Cílem není vytvořit závislost na pomoci. Cílem je podpořit co největší možnou samostatnost.
Samostatnost není jen fyzická schopnost
Člověk nemusí být fyzicky soběstačný, aby mohl rozhodovat o svém životě.
Může potřebovat pomoc při koupání. Může být odkázán na invalidní vozík. Může potřebovat pomoc s oblékáním nebo přípravou jídla.
A přesto může rozhodovat:
Samostatnost znamená také možnost volby.
Domov je více než místo
Domov není jen adresa.
Je to známý výhled z okna. Oblíbené křeslo.
Hrnek na ranní kávu. Fotografie na stěně.
Sousedi. Vzpomínky. Pocit bezpečí.
Právě osobní asistence může člověku pomoci zůstat déle v prostředí, které zná a kde se cítí dobře.
Nejde jen o velké věci
Pro někoho samozřejmost. Pro jiného možnost znovu rozhodovat o vlastním životě.
Vztah mezi asistentem a člověkem
Osobní asistent vstupuje do velmi osobního prostoru druhého člověka. Do jeho domácnosti. Jeho soukromí. Jeho každodenních rituálů. Někdy i do velmi intimních situací.
Proto nestačí pouze technicky správně provést potřebný úkon. Důležité je také vědět, že člověk, kterému pomáháme, zůstává tím, kdo určuje směr.
Dobrý osobní asistent neříká:
„Já vím, co je pro vás nejlepší.“
Spíše se ptá:
„Jak vám mohu pomoci?“
Důstojnost
Člověk nepřestává mít svou hodnotu jen proto, že potřebuje pomoc druhých.
Věk ani zdravotní postižení nesnižují jeho právo na respekt. Ani člověk, který potřebuje rozsáhlou pomoc při každodenních činnostech, nepřestává být osobností se svými názory, vztahy, vzpomínkami a přáními.
Proto je důležité nevidět pouze omezení.
Vidět člověka.
Osobní asistence a rodina
Dlouhodobá péče o blízkého člověka může být fyzicky i psychicky náročná.
Rodinní příslušníci se někdy postupně stávají především pečujícími. Partner přestává být partnerem. Dcera nebo syn se stávají téměř nepřetržitými pečovateli.
Osobní asistence může část této zátěže převzít.
Ne proto, aby rodinu nahradila.
Ale aby jí pomohla znovu být rodinou.
Jak může asistence začít
Nejdříve je důležité poznat člověka, jeho každodenní život a to, co od pomoci očekává.
Společně je možné určit, kde je pomoc skutečně potřeba a co člověk stále zvládá sám.
Člověk by měl vědět, kdo mu pomáhá, jakým způsobem a proč.
Dobrá osobní asistence není jednorázový výkon. Je to vztah, který se postupně vytváří.
Potřeby se mohou v čase měnit. Proto by se měla měnit také forma podpory.
Jak vypadá dobrý osobní asistent
Měl by však umět:
Protože někdy je nejlepší pomocí právě to, že člověku necháme prostor.
Jde o možnost dál žít.
Rozhodovat. Setkávat se s lidmi.
Mít své rituály. Smát se. Být někdy sám.
Něco odmítnout. Něco si přát.
Mít dobrý i špatný den.
Být doma.
Být člověkem.
Osobní asistence inspirovaná přístupem Carla Rogerse není o tom převzít život druhého člověka.
Je o tom pomoci mu, aby svůj život mohl co nejvíce držet ve vlastních rukou.
Pomáhat neznamená řídit život druhého.
Znamená být vedle něj, když pomoc potřebuje.
Osobní asistence zaměřená na člověka.
Empatie · Respekt · Důvěra · Samostatnost · Důstojnost